okres Písek, Čížová 18, Čížová 398 31

Základní škola a Mateřská škola Čížová

Škola v Čížové má dlouhou a bohatou historii a její počátky se datují do poslední čtvrtiny 17. století. První vlaštovkou budoucí vzdělanosti byla farní škola, kterou zřídil majitel zdejšího panství Václav Mikuláš Deym, a která se nacházela v areálu čížovského zámku. Podle dostupných pramenů se posléze vyučovalo v budově, která stála na místě pozdější hospody U Jelena , dnes Na Knížecí, po té v domě při kapli sv. Barbory na vrchu Jakubu, dříve poustevně, následně v bývalém panském hostinci, který stojí poblíž a dosud zaujme chráněným barokním štítem a nakonec v nově vystavěné budově školy, která vyhlíží do krajiny z východního svahu vrchu Jakubu. O její výstavbu se významně zasloužil na počátku 20. stol. tehdejší řídící učitel Václav Fritz a svému účelu začala sloužit v září roku 1910. Od té doby utrpěla nejeden šrám, a proto byla v letech 1990 – 1992 kompletně rekonstruována.

Škola je v současné době svým charakterem málotřídní, v posledních letech čtyřtřídní a navštěvují ji žáci od prvního do pátého ročníku. Na druhý stupeň ZŠ děti dojíždějí do píseckých škol. Součástmi školy je dvoutřídní mateřská škola, školní družina a školní jídelna.

Důležitým mezníkem v životě naší školy bylo spojení základní a mateřské školy do jedné budovy. Odehrálo se v roce 1994 a důvody byly výhradně ekonomické. Zpočátku panovala obava, že se oba provozy budou rušit. Čas však ukázal, že se naopak obohacují a doplňují. Přechod dětí z MŠ do 1. r. ZŠ je naprosto přirozený, protože jsou stále v důvěrně známém prostředí.

Co může dnešní čížovská škola svým dětem a rodičům nabídnout? Není toho zrovna málo. Bezesporu je to krásné prostředí, v němž se nachází.To samo o sobě už příznivě působí na dětskou psychiku. Pokud někdo shledává přímou úměru mezi velikostí školy a kvalitou vědomostí a dovedností, ( dnes kompetencí ), hluboce se mýlí. Bohužel s tímto názorem, naprosto ničím nepodloženým, se učitelé setkávají dosti často, zvláště u mladých rodičů. Málokdo si uvědomuje, že velké školské giganty o mnoha stech žácích nejsou právě tím nejideálnějším prostředím pro výchovu a vzdělávání těch nejmenších dětí. Jsou výhradně a pouze ekonomickou nutností. Školy, jako je ta naše, nabízí komorní, takřka rodinné prostředí, kde se dítě nemůže ztratit v anonymním davu, je v neustálém kontaktu s učiteli a má pocit bezpečí, který nutně potřebuje ke svému životu. A pokud se dostane do nějaké krizové situace, vždy je po ruce pedagog, který mu podá pomocnou ruku. Vyučování dvou ročníků v jedné třídě se v rukách zkušeného učitele stává neocenitelnou výhodou, nikoli nedostatkem, jak je nutné občas vysvětlovat, protože nadaným žákům umožňuje rozšiřovat si obzory se starším ročníkem a těm méně zdatným pomáhá, když si mohou projít obtížné učivo dvakrát. Způsob práce na málotřídní škole vede žáky k vysokému stupni samostatnosti, aktivity a týmové spolupráce, což jsou dovednosti, bez kterých se v dnešní společnosti neobejdou.
Zázemí naší školy dotváří školní družina a školní jídelna s obědy i svačinami. O děti je tak postaráno v průběhu celého dne. Co doposud naší škole i obci chybí, je tělocvična. Usilujeme o dotaci na její výstavbu z evropských fondů. Zatím však marně. Jako cvičebna je využívána jedna z učeben. Kromě toho má škola k dispozici dvůr s pískovištěm a herními prvky, multifunkční hřiště a školní zahradu.

historie

historie1